Jdi na obsah Jdi na menu
 


NAŠI KAMARÁDI

Je ponurý zimní večer, kdy do čerstvě napadaného sněhu začíná pršet. A já už se nemůžu dočkat, až společně s kamarády vyrazíme na první jarní (určitě dost studenou) vodu. Tak se chci aspoň podívat na naše stránky, abych si ty společné akce připomenula. A ony tu přibyly fotky od Pavla z dob dávno i nedávno minulých, které zahřály a zároveň potěšily. Chtěla jsem k Pavlovým  taky přispět nějakou. Začala jsem přebírat fotky z časů, když ještě foťáky nebyly digitální a taky vodotěsné. To jsme ještě měli pruhovaná trika, kluci tmavší vlasy, Herberťák neměl šupnu. A taky hodně lidí, kteří už s námi dlouho nejezdí...Pruhovaná trika si zas můžem pořídit, na vlasech nezáleží, staří i noví kamarádi třeba přibydou. Taky už nám některým rostou vnoučata, která s námi, doufám,  začnou jezdit. Ale tito kluci se nám o zábavu už nepostarají. Tak jsem jen chtěla napsat, že jsem ráda, že s námi byli a hodně nás naučili. Zdeněk poznávat nové řeky, získat nadhled a umět se bavit, Petr nás naučil společně zpívat, bavit se, jenom ta Kocábka se ještě musí doladit. Tak ahoj, třeba na Chrudimce. Dřív to asi nevyjde. Hana

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vzpomínky.

(Jitka, 27. 2. 2013 16:07)

Ahoj,kamarádi.Říká se,že čas vše odnese,taky voda má sílu a vezme si,co jí stojí v cestě.Nemoc ,ta nám bere to nejdražší.Co nám nikdo a nic nevezme jsou vzpomínky.Při prohlížení fotek vzpomínáme na bezva kamarády,kteří jsou už na druhém břehu.Takže,Petře,Zdeňku,Jirko,od nás všech,tam nahoru,proti proudu -velké ahooooj- .Jitka.